Tipy na výlet
na Vranovské přehradě
Jedná se o unikátní technickou památku Jde o bývalý velký panský mlýn, ve kterém bylo 4 až 5 mlýnských kol na spodní vodu a tyto kola poháněla 10 mlecích mechanismů. Mlýn byl největším svého druhu na Moravě a byl postaven v 16. století. V 17. století proběhla přestavba v renesančním stylu. V 70. letech 20. století byla provedena rozsáhlá rekonstrukce mlýna a v roce 1983 byl objekt zpřístupněn veřejnosti. V obytné budově mlýna byla instalována expozice Technického muzea, jejíž součástí je výstava seznamující návštěvníky s mlynářskou technikou od doby kamenné do současnosti. Vodní mlýn je chráněn jako národní kulturní památka.
Je největší vodní nádrží na Dyji. Přehradní zeď o délce 292 m a šířce 60 m byla postavena podle švýcarského projektu v letech 1930 až 1933. Na pravém břehu je dosud v provozu elektrárna se třemi turbínami. Svého času byla největší údolní přehradou v Československu s délkou jezera přes 30 km, která dosahuje až k obci Podhradí nad Dyjí.
Dnes tvoří Vranovské přehrada především vyhlášenou rekreační oblast. Údolní nádrž, tradičně nazývaná „Moravský Jadran“, patří mezi nejteplejší přehrady v republice.
Vystavěná letech 1962-1966, která dnes slouží k vyrovnání nepravidelných odtoků způsobených špičkovým provozem vranovské hydrocentrály, na ochranu před povodněmi a zejména jako rezervoár pitné vody pro Znojmo a okolí. Před napuštěním přehrady bylo provedeno částečné odlesnění břehů a svahů, byly odstraněny vyhledávané objekty příměstské rekreace, především malebná plovárna, historický hostinec „Pod Obří hlavou", Trauznický mlýn, 2 mosty a 22 rekreačních chat. Délka zaplaveného území je asi 5 km, největší hloubka jezera je přibližně 17 metrů.
Památník představující jedinou dochovanou ukázku části bývalé železné opony v tehdejší Československé socialistické republice. Hermeticky uzavírala státní hranici s Rakouskem a Německou spolkovou republikou. Zátarasy byly opatřeny signální soustavou, která prakticky znemožňovala jeho nepozorované překonání. Linie této stavby byla několikrát přesunována směrem do vnitrozemí. Poslední verze měla podobu 20 m široké linie s drátěným plotem a signální stěnou, oraným pásem ošetřovaným totálním herbicidem a obslužnou asfaltovou komunikací. Součástí železné opony byla i různá přídavná ženijní zařízení (ježkové a jehlanové zátarasy, dělobuchy, osvětlovací rampy, strážní věže apod.). Tento komplex zařízení znamenal i velký zásah do přírody a krajiny, který ještě dnes viditelně ovlivňuje území Národního parku Podyjí.
