Jižní Morava je krajem protkaným historií. Co kilometr, to nějaký historický skvost! Ať už se jedná o Znojemsko s dominantní Rotundou sv. Kateřiny nebo Telčí zapsanou v seznamu světového dědictví UNESCO. Zde je jen zlomek krásných historických míst, které jistě stojí za zhlédnutí.
Státní zámek je dominantou obce Vranov nad Dyjí. Je to další objekt, stejně jako hrad Bítov a Znojemský hrad v soustavě obranných hradů podél hranice s Rakouskem. První zmínky o původním hradu pochází z roku 1100, kdy byl ve vlastnictví znojemských knížat. V roce 1525 jej získal Jan z Pernštejna. V té době došlo k zesílení opevnění. Dalším majitelem se koncem 16. století stal Maxmilián z Ditrichštejna, za jehož vlastnictví byl hrad obestaven renesančními budovami. V roce 1618 přešel hrad do rukou rodu Althanů, kteří jej zničený po 30leté válce přestavěli na honosný barokní zámek. V roce 1793 koupil zámek rytíř Josef Hilgartner z Lilienbornu, za něj proběhly klasicistní úpravy. Dominantou zámku jsou tzv. sál předků a kaple. Zámek je obklopen nádhernou přírodou.
Hrad Bítov se nachází asi 2 km od obce Bítov. První písemná zmínka je z let 1061-1067. Leží na ostrohu obtékaném řekou Želetavkou, nedaleko jejího soutoku s Dyjí, v kaňonu tzv. Moravského Švýcarska. Původně dřevěný hrad byl nahrazen hradem kamenným – z poč. 13 stol. se dochovala pouze západní břitová věž.
Bítov býval centrem jednoho ze šesti moravských krajů. Po vymření Přemyslovců se dostává (1307) na více než 200 let do rukou Lichtemburků. Za nich vzniklo jádro dnešní kaple Nanebevzetí Panny Marie (1334), základ dnešního paláce, obě vstupní věže se štítovou zdí a jižní křídlo. Po vymření Lichtemburků se zde vystřídali Strejnové ze Švarcenavy, Jankovští z Vlašimi (zakladatelé zdejší zbrojnice) a mezi lety 1811 – 1863 byl pustnoucí hrad za hrabat Daunů upraven do dnešní novogotické podoby. Za zmínku stojí palácové novogotické interiéry s kolekcí iluzivní výmalby napodobující dřevo, kámen nebo štuk. Interiéry jsou doplněny sbírkou obrazů tzv. druhé vlny německých a rakouských romantiků – ze zámku Rájce nad Svitavou (Schnorr z Carolsfeldu, Russ, Fendi, Camphausen). Posledním majitelem do roku 1945 byl velkoprůmyslník baron Jiří Haas z Haasenfelsu, za jeho syna Jiřího mladšího se změnil hrad v největší soukromou zoologickou zahradu na kontinentě v té době. Nejvyhledávanější je dnes sbírka 51 vycpaných psů nejrůznějších ras.
Zřícenina je další v soustavě opevnění chránící hranici Moravy. Byl postaven v 1. polovině 14. století, kdy byl v držení pánů z Lichtenburku, později v roce 1464 byl dobyt vojskem Jiřího z Poděbrad. Noví majitelé Krajířové z Krajku jej záhy zrekonstruovali a roku 1523 opět prodali k Bítovu. S vývojem palných zbraní se zdokonalovalo i opevnění Cosnštejna. To však netrvalo dlouho a na konci 16. století začal neobydlený hrad chátrat. Již roku 1612 se uvádí jako pustý.
Ze zříceniny se dodnes dochovaly poměrně velké zbytky zdiva. Zážitek z něj je poněkud znehodnocen hustým porostem, který prostupuje celým areálem. Jeho nevýhodou je i jistá odloučenost od turisticky nejatraktivnějších míst u Vranovské přehrady.
První zpráva o hradě je už z r. 1250. Někdy v letech 1283 - 1286 byl hrad jako loupežnické sídlo dobyt Rakušany. Od 15. století je hrad pustý.
Rotunda stojí na druhém nádvoří znojemského hradu jako jediný svědek nejstarších dob města Znojma a snad i nejstarší stojící stavba na našem území. Rotunda je zapsaná do seznamu národních kulturních památek již od roku 1962. Je řazena na třetí místo v pořadí důležitosti památek na našem území, hned za Pražským hradem a Karlštejnem.
Vnitřní stěny rotundy jsou omítnuty a vyzdobeny nástěnnými malbami, které kromě tradičních biblických námětů představují galerii přemyslovských panovníků s ústředním motivem povolání Přemysla Oráče na knížecí trůn. Veřejnosti je přístupná podle aktuálních klimatických podmínek.
Původní sídlo znojemských údělných přemyslovských knížat založil v 1. pol. 11. století kníže Břetislav. Na základech středověkého zeměpanského hradu byl na počátku 18. stol. vybudován barokní zámek. Nyní je zde instalována stálá expozice "Z dějin Znojemska", která prezentuje vývoj pravěkého osídlení regionu, památky středověkého a renesančního Znojma, umění jeho chrámů, sbírky slohového nábytku, starých tisků, zaniklých řemesel, vranovské a znojemské keramiky, vojenských a loveckých zbraní, ostrostřeleckých terčů. Součástí je i lapidárium a hradní podzemí.
V hradním příkopu, který odděluje vlastní hrad od předhradí, je umístěna stálá výstava dravých ptáků. Znojemští sokolníci zde pravidelně předvádějí ukázky výcviku, letu a lovu dravců. Stanice pro handicapované dravce v hradním příkopu byla vybudována v roce 2003 za podpory města Znojma. Jsou zde umístěni především dravci, které nelze vypustit zpět do volné přírody. Ukázky výcviku dravých ptáků, se konají vždy od 1.dubna v areálu znojemského hradu. K vidění jsou zde různé druhy denních i nočních dravých ptáků, jakož i různé druhy jejich výcviku.
Nynější radniční věž, postavil na místě starší věže v roce 1445 – 1448 Mikuláš ze Sedlešovic. Věž navzdory svému věku neztratila nic na půvabu. Je vysoká 70 m s rafinovaně utvářenou zelenou střechou, tvořenou dalšími devíti menšími věžičkami. Je přístupná po celý rok a při hezkém počasí lze spatřit 50 km vzdálené Pálavské vrchy nebo dokonce 200 km vzdálené Alpy.
Systém navzájem se proplétajících chodeb pod celým středověkým městem má svou celkovou délkou 30 km opravdu evropský rozměr. Chodby, které probíhají v několika patrech nad sebou, byly ve skále vytesány v době od 13. do 17. století a byly dobře zásobeny vodou z tzv. jezuitského vodovodu. Sloužily jako zásobárny potravin, ale i jako úkryty obyvatel v dobách ohrožení města, a byly rovněž propojeny s hradem. Prohlídková trasa začíná v domě na Slepičím trhu a je dlouhá 1 km. Novinkou je nová prohlídková trasa, kde jsou nainstalovány pohádkové postavy, alchymistická dílna, oživlé skály či ukázku vězeňských kobek.
Kostel sv. Mikuláše založil znojemský údělný kníže Leopold roku 1106. V roce 1335 shořela velká část města včetně Mikulášského kostela. Tři roky po té dal vystavět nový chrám Karel IV. Budování chrámu bylo dokončeno až v první polovině 16. století. Významný podíl na stavbě měl také místní stavitel Mikuláš ze Sedlešovic. Uvnitř chrámu se nachází řada pozdně gotických památek.Na stěnách za hlavním oltářem jsou zbytky fresek s pašiovými náměty a legendou o sv. Achatiovi. Oltázní obrazy sv. Rodiny, Nanebevzetí Panny Marie a sv. Šebestiána, Chlebová Madona z doby okolo 1500. V blízkosti křtitelnice je umístěna skleněná rakev s ostatky sv. Bonifáce, starokřesťanského mučedníka. U kostela byl starý hřbitov, který byl zrušen koncem 17. století. Patřila k němu i nedávno prozkoumaná středověká kostnice, která se nachází mezi kostelem sv. Mikuláše a Svatováclavskou kaplí.
Bývalý premonstrátský klášter v Louce byl po šest století jedním z nejvýznamnějších klášterních komplexů ve střední Evropě. Založil jej kníže Konrád Ota (od roku 1189 český kníže) se svou matkou Marií v roce 1190, premonstrátský klášter, který se stal jedním z nejvýznamnějších institucí na Moravě a v dějinách Znojma sehrával významnou roli.
Z původního opatského kostela, který byl románskou trojlodní basilikou, se zachovaly jen tři portály, spodní část půlkruhovité apsidy a prostorná románská krypta, rozdělená šesti pilíři na dvě lodi. Kostel sám nese prvky všech stavebních slohů až po sloh barokní. Za husitských válek byl spolu s klášterem v roce 1425 zničen, ale brzy zase obnoven. Při kostele se nacházejí zbytky křížové chodby z 2. poloviny 15. stol. Další úpravy se prováděly v 16. a 17. stol., z nichž je pozoruhodná renesanční kaple sv. Šebestiána v patře nad sakristií s oltářem z roku 1580.
V dnešní podobě je kostel barokní stavba z 2. pol. 17. stol. V louckém klášteře působil vynálezce prvního uzemněného bleskosvodu Prokop Diviš. V roce 1851 sem pak byla přemístěna z Vídně vojenská Ženijní akademie, která tu působila do roku 1869. Od té doby byl pak celý areál nepřetržitě až do roku 1993 využíván jako kasárna.
Barokní zámek Jaroměřice nad Rokytnou patří k nejmohutnějším architekturám 1. pol. 18. stol. u nás i v Evropě. Původní středověká tvrz byla koncem 16. stol. přestavěna na renesanční zámek, který se dochoval ve zdivu nynější barokní budovy. Do barokní podoby byl zámek přebudován za nejvýznamnějšího rodu, který vlastnil jaroměřické panství, Questenberků v letech 1700 - 1737. Projekt přestavby vypracoval známý rakouský architekt J. Prandtauer. Současně s budovami vznikla i zámecká zahrada francouzské typu. Na druhé straně říčky Rokytné, na jejíchš březích se park rozkládá, pokračuje rozsáhlá část v anglickém stylu.
Zřícenina gotického hradu Nový Hrádek leží na skalnatém ostrohu, těsně při státní hranici. Areál zříceniny je tvořen dvěma hrady, starší stavbou s dvojitým oválným prstencem hradebních zdí a tzv. předním hradem, který vznikal postupně od 15. stol. z předsunutého opevnění. V třicetileté válce dobyt a pobořen Švédy. Starší část od té doby zříceninou, přední hrad byl později upraven jako lovecký zámek. Z Hrádku je nádherný výhled na meandrující Dyji.
